Říjen 2015

Proč to děláte??? aneb-co mi vadí na spolužácích

21. října 2015 v 18:11 Články
Ahoj, dneska jsem si pro vás připravila po dlouhé době, další článek. Omlouvám se, ale škola. Myslím, že víc k tomu dodávat nemusím, že. A právě škola mě inspirovala k tomuto článku. Nebojte se, nebudu tady psát o škole, nebudu tady nadávat na školu, chválit školu ani nic podobného. Zaměřím se konkrétněji na lidi ve škole. Konkrétněji na spolužáky.
Protože jsem dneska další den nemocná doma, uvědomila jsem si, jak je v některých věcech lehčí, nevídat se se spolužáky. Samozřejmě tím nechci říct, že naše třída je špatný kolektiv-až na výjimky u nás máme docela v pohodě lidi. Budu vám tady psát, co mi vadí na chování ostatních ve třídě. Třeba se v některých věcech shodneme.


První věc, která mě opravdu neuvěřitelně vytáčí: někdo si přinese do školy např.: čokoládu nebo chipsy atd. A hned je kolem něho velký hlouček lidí, kteří od něho chtějí, aby jim dal. Tak, chápete to? Mě tohle neuvěřitelně štve a nikdy bych nebyla schopná tohle udělat. Dokázali byste za někým přijít a začít se ho dožadovat, aby vám dal svoje jídlo??? To stejný se svačinama atd. Pokud tohle děláte, tak to nedělejte! Štvete tím lidi, po kterých, to chcete a taky ty, kteří to z povzdálí sledují a myslí si o tom svoje (např.:já).


Mobily. Nebudu teď mluvit o tom, že v některých kolektivech je ten, kdo nemá "dotykáč" exot. Naopak o problémech lidech s "dotykáčem". Vytáhnu mobil a první, kdo projde kolem se zeptá-co hraješ? ( Pro ty kdo tohle neznají - u nás je běžné, že si o přestávkách vytáhnete mobil a jdete hrát hry). Když hraješ nějakou hru, okamžitě si stoupne za tebe a začne se dívat, jak tu hru hraješ! V horších případech se začne dívat, i když nehraješ hru. Což mě dostává ještě víc. Co si jako myslí?
Další věc-přes prázdniny jsem si uvědomila, jak strašně příjemný je mít v mobilu aplikace jaké chcete bez toho, aniž by vám někdo věčně vykládal, jestli jsou dobrý nebo trapný, úžasný a já nevím co. Ano, i tohle se u nás děje. Že to dělají některé moje kamarádky bych ještě pochopila. Chápu, že když to jsou moje kamarádky tak se prostě bavíme i o tom, co třeba máme v mobilu a ony můžou říct samozřejmě svůj názor. Štve mě, ale když někdo, s kým se bavím, ale nejsem s ním kdoví jak velká kámoška, se mi má potřebu dívat do mobilu, komentovat, co v něm mám atd. Děsně mě to štvě. Fakt hrozně moc. I kamarádka, která chodí do jiné školy mi jednou vyprávěla, že jí ležel mobil na lavici, normálně u něho i seděla a přišla jedna holka, bavily se a hned jak se kámoška otočila, už se jí ta holka koukala do mobilu. Já tohle nenávidím, jako nevím, jestli to těm lidem přijde normální, protože mě rozhodně ne!!!


Věc, která se mi opravdu hodně nelíbí jsou názory. Nemyslím tím, že se mi nelíbí názory mých spolužáků. Chci tím říct, že kolikrát vy nemůžete mít ve třídě názor. Nebo jste kvůli tomu divní. Nebo nevím co. Když se vám něco líbí, kamarádíte se s někým, máte něco rádi, posloucháte nějakou kapelu a někomu se to prostě nelíbí, jste divní, trapní atd. Trapný je spíš diktovat vám, s kým se máte bavit, co máte mít rádi a jací máte být. Je to váš život a ti lidi, kteří se vám do něho den co den pletou nenávidím.

Jasně, další věc, která je všude, všichni to známe a všichni jsme to zažili. Opisování. Píšu to proto, že sem přidám i jednu konkrétní věc, která se mi stala. Nemluvě o tom, že jsem za tu dobu co chodím do školy seděla nejmíň s deseti lidmi, co opisovali, stalo se mi před několika týdny tohle. Sedím s jednou holkou-o to víc mě to mrzí, že s mojí kamarádkou. Už od začátku roku ode mne opisovala. Ať už věci, na které, se byla líná podívat, na testy, o kterých, údajně nevěděla a i když se náhodou na test naučila-potřebovala se ke mně nutně podívat, aby se ujistila. Nedělala ani úkoly-proč taky? Jednoduší jepřece si ho ode mne opsat! Dělala úkoly snad jen do angličtiny, protože nejsme ve stejné skupině. A to před hodinou.
Vždycky mě to neskutečně štvalo. Bohužel jsem ten typ člověka, který nic neřekne a na to, když se mě někdo zeptá, jestli mu dám opsat úkol, nejsem schopná říct nic jiného, než ano. A nebo dělat, že o žádném nevím. Takhle to pokračovalo až donedávna. Jak jsem psala, před několika týdny jsme psali jak ona říkala-nehlášený test z matiky. Nepřekvapilo mě, že chtěla opisovat. Několik minut na mě pořád mluvila a říkala mi ať jí dám výsledky opsat. ( To je ta učitelka hluchá???) Tentokrát ignorace bohužel nepomohla. Když začala vyšilovat, vykládat mi, že za to, že dostane špatnou známku můžu já a jestli je takovej problém jí to dát opsat, došla mi trpělivost. Oznámila jsem jí, že je. A udělala jsem věc, ke které bych se nikdy nesnížila, ale to víte-byla jsem fakt zoufalá. Normálně jsem se otočila a test si zakryla rukou. Fakt. O přestávce jsem jí normálně řekla, co si o tom myslím a jak mě to štve. Dodnes nechápu, jak jsem to dokázala. Ale zabralo to, od té doby, mám pokoj. Jak jednoduché, že?


A toť vše. Samozřejmě mi na spolužácích vadí víc věcí, ale to jsou spíš konkrétní případy, takže to tu nebudu řešit. A teď přichází ta míň oblíbená část. Celé si to po sobě přečíst... Nic, doufám, že se vám článek líbil, napište mi, jestli něco vidíte podobně jako já a nebo jestli vám vadí něco jiného, určitě to napište do komentářů. Vzkaz pro všechny, kteří dělají aspoň jeden z těchto bodů: nedělejte to a svět bude hned hezčí!!! :)
Tess♥